Jak jsme k Cedrýskovi přišli

Dlouho jsme o čtyřnohém pomuchlaném kamarádu snili. K vodnímu želvákovi Žofovi, suchozemským želvičkám zelenavým Cílince (změna, od Vánoc 2008 jsme si jisti, že Cílinka je Cecil) a Bedřichovi a v neposlední řadě akvarijní žabce (dosud bezejmené :-) ) nám scházel teplokrevný mazel a kamarád. U šarpeje se nám líbilo zejména to, že mu vyhovuje život v bytě. Trošku nás strašily různé články a historky o tom, jak je šarpej náročné plemeno na zdravotní péči. Pak jsme se od odborníků dozvěděli, že je důležité obrátit se na ty správné lidičky, kteří vedou chov zodpovědně a s láskou.

Takové jsme také našli - náš sen díky Lence a Vlastovi Horákovým a jejich chovné stanici Z Buhdalu nabral reálné obrysy 23.5.2008 - to se jejich nádherné fence Beďulce a překrásnému tatínkovi Amoskovi narodila štěňátka.

Byli jsme rozhodnuti, že chceme psího kluka a Beďulka nám to usnadnila tak, že porodila 4 černé fenečka a 2 zlaté pejsky. Stejně však bylo rozhodování dramatické - vybrat si energického a všudypřítomného Cyrdu, který pro samou lumpárničku nestíhá vyrůst, nebo pohodového cvalíka, co přibírá za všechna štěňátka dohromady Cedrika? Jak naše dilema dopadlo, je patrné už při otevření těchto stránek - Cedrik, Cedrýsek, Céďa, Ceďoušek, Ceďulík,... takhle voláme na našeho broučka.